Léto 2014

2014
Expedice Orlice – putovní tábor
Expedice Orlice 2014 – Letní putovní tábor 20.-26.7.2014

orlicefotky zde

Jak si naši členové v anketě zvolili, jeli jsme tento rok na putovní tábor.
Po delším zkoumání byla vybrána řeka Orlice a to přesněji:

I.etapa: Divoká Orlice tábořiště Vochtánka – Potštejn až po soutok Orlic
II.etapa: od soutoku Divoké a Tiché Orlice po Stříbrný rybník u Hradce Králové

letos zápis tak, jak to viděli někteří táborníci v závorkách doplňky kapitána:

Neděle 20.7. – V neděli jsme se rozloučili s rodiči a jeli sem (autem do Potštejna na tábořiště Vochtánka). Jak jsme dorazili, tak jsme vybalovali. Postavení stanu bylo nejtěžší. Jak jsme dostavěli, byly na řadě spacáky a karimatky. Večer bylo opékání a kytara a potom hurá na kutě (mezi stavěním a opékáním bylo ještě dlouhé řádění ve vodě).
Pondělí 21.7. – Ráno byla vodní rozcvička, ale některým se nechtělo. Po obědě se jelo dál (dopoledne jsme se byli podívat na hradě Potštejn, i když pouze na prvním nádvoří. Bylo pondělí a to mají hrady neděli :-). Protože bylo na Potštejně málo vody, pokračovali jsme po suchu do dalšího kempu Orlice v Kostelci nad Orlicí). V dalším kempu bylo dost vody, na večer jsme byli u ohniště a to je konec (kdepak konec, to byl vlastně začátek. Do kempu Orlice jsme jeli cíleně, protože tam mají cvičný kanál pro začátečníky, kde jsme celé odpoledne cvičily základní manévry. I záchranu pomocí házecího pytlíku). Do zápisu přispěly Konvička s Potápkou.

Úterý 22.7. – Úterý jsme strávili ještě v kempu Orlice. Nebyli jsme ale celý den jenom v kempu, co bychom byli za skauty, kdybychom pořád jenom kempili na jednom místě. Po budíčku následovala rozcvička opět v řece Orlici a ze studené vody byla rázem voda na plavání. Po snídani se šlo do města. Dokoupily jsme pytle na vodu, ale i zmrzku, svačinu atd. Ale hlavně jsme našli místní kešku u kostela. K obědu bylo rizoto z tvrdé rýže, i když se vařila asi 40 minut.(Po návratu a obědě jsme okupovali opět lodě a kanál). Cvičení na kanále dopadlo výtečně, bez zranění či škodách na majetku. Malé holky pak ještě plavaly ve vestách a já s Kubikulou jsme ještě plavali na loďce. Pak se k nám holky přidaly a plavaly s námi pod most, který nešlo normálně podjet. Měli jsme tam na mostě i fanoušky. Někteří nám věřili, někteří nevěřili, ale všichni fandili! K večeři byli fazole a stejně jako každé jídlo, byli ve dvou variantách. Pro vegetariány (Pišta a Kubikula) a pro masožrouty (ti ostatní).Večer jsme lozili po laně, skákali na trampolíně a šli do vody, tam kde byla rozcvička. Nad jezem, kde jsme oběvili druhou kešku. Největší výkon při hledání podala Veverka s Potápkou, když při tom překonávaly strach z pavouků. Statečný výkon. Vskutku to bol úspešný a činnosťami nabitý deň. Přispěl Pišta – Slovák, který cvičí češtinu.

Středa 23.7. – Dnes ráno jsem vstal půl hodiny před budíčkem. Chiaksee (kapitán) a Pištajiž byli vzhůru.Krátce jsme se poradili, co a jak se dnes bude dít. Postupně se začal probouzet i zbytek tábora. Den jsme zahájili, jako každý den, mokrou rozcvičkou. Tentokráte pod jez. Dopoledne jsme balili všechny věci do lodních pytlů. Mezitím byl uvařen oběd, vegetariánský, brambory s cuketou a další zeleninou (kupodivu to bylo velice dobré). Než se dovařilo, tak jsme si ještě zkoušeli vypalovat pomocí lupy a sluníčka nápisy do dřeva. Po obědě jsme vypluli konečně na první úsek Divoké Orlice. Bylo málo vody a tak jsme zezačátku museli přetahovat nějaké mělčiny. (Později to už bylo lepší.) Nejprve jsem jel s Pištou a potom s Potápkou. Ke konci jsme propluli soutokem Divoké a Tiché Orlice a přenesli Albrechtický jez. Po chvilce jsme už byli v dalším kempu v Týništi nad Orlicí. K večeři jsme měli Freddyho nudle a šli spát. Google

Čtvrtek 24.7. – Dnes byl budíček později než ostatní rána (pršelo a všichni byli unaveni). Než jsme vstali Chiaksee dojel autobusem pro auto a Pišta zašel nakoupit snídani do blízkého marketu. K snídani byly rohlíky s nutelou a „kuchťaládou“. Po snídani jsme se bohužel museli rozloučit s Pištou. Potom jsme už balili opět všechno do pytlů a do lodí. Jak to bylo hotový tak se vyrazilo na vodu. Protože Pišta odjel, musel Google dělat náklaďák. Cestou jsme potkali pár lehčích peřejek. Mezi němi jsme uvařili oběd na malém plácku. K obědu jsme měli makaróny s cukrem a strouhankou. (Potápka s Konvičkou využívaly přestávky k vodnímu řádění). Pak jsme vypluli dál. Nejdřív jsem jela na lodi s Kuchťou jako háček, ale pak jsem se vyměnila s Potápkou. Takže jsem pak jela s Kubikulou. Jenomže už bylo hodně hodin a většina posádek byla unavená, tak jsme se utábořili vedle kamenného záhozu. (chtěli jsme to udělat už rříve, ale když jsme se prošli po nádherném plácku, co jsme si na táboření vybrali, zjistili jsme, že tento plácek využívá i stádo skotu a protože mezi nimi a námi nebyl žádný plot, ústup přišel vhod) Uvařili si večeři, sladkou rýži, umyli nádobí a šli spát.Veverka (Kamenný zához je část řeky, který vypadá, jakoby ho nějaký obr pocukroval kamením. Často to bývá třeba rozvalený jez. Zkrátka spousta kamení, přez které se valí a hučí voda. To mělo za následek, že se někteří moc nevyspali. Mne to naopak uspáva. Nu což?).

Pátek 25.7. – Jelikož jsme včera nedopluli až do kempu, spali jsme u kamenného záhozu. Bohužel celou noc dělal hluk, ta jsem se moc nevyspal. Ráno jsme pokračovali v plavbě podle kilometráže. (Měli jsme podle ní dojet do kempu ale…) Na kemp jsme nenarazili a tak jsme jeli kousek dál. (na ceduli stálo, že jsme už za ním) Měli jsme už hlad a tak jsme přistáli u pravého břehu a rybářské židle. (podle toho, že se řeka začala zpomalovat a značně se rozšířila, bylo poznat blížící se Hradec Králové. Na břehu kousek od řeky byl vidět supermarket. Tam jsme přistáli a doplnili zásoby) uvařili jsme oběd a odpočinuli si. Poté zjistil kapitán podle navigace v mobilu, že kdybychom jeli kousek proti proudu, dopluli bychom ke Stříbrnému potoku (byl zelený plný leknínů a rákosu), který vedl až kousek ke Stříbrnému rybníku, kde byl náš cíl v kempu. Potok byl po chvilce spíš bažina. Šel jsem se s Veverkou podívat na břeh a zeptat se kde ten kemp je. Tam jsme naštěstí narazili na hodnou rodinu, co tam byla na chatě a Chiaksee se s nimi pak domluvil, že ho dovezli pro auto. (Do kempu to bylo asi 500 m, ale lodě i s věcmi bychom tam nedonesli.) Všechny lodě jsme pak naložili na vlek a přejeli do kempu. (tam jsme se utábořili na poslední noc. Umyli lodě a mohli se jít vyřádit do vody. Někdo vařil večeři a ostatní dostali nákupní horečku. Kupovalo se kde co, hlavně cukrová vata.) V kempu můj zápis končí, ale můj život pokračuje. Kuchťa P.S.: Veverka zase neztratila sluneční brýle. (na začátku jsme se vsázeli, kdy je ztratí či rozbije. Měla je stále na hlavě, né na očích.)

Sobota 26.7. – Probudili jsme se všichni před stany, ležící na karimatkách všichni blízko u sebe jako rodina. Kemp už byl vzhůru a lidi chodili kolem nás, našich věcí (kterých se válelo kolem víc než dost), lodí a auta. Slunce na nás svítilo a mě bylo pěkně. Líbilo se mi, že ačkoli jsme měli zaplacené stany, Chiaksee večer v klidu vyhověl společnému přání, abychom spali pod širákem. Pak prý celou noc klimbal na jedno oko, aby nás nikdo neukadl.
Vlastně, byli jsme tam všichni až na Kuchťu. A ten dobře věděl, proč spát ve stanu – většině nás ostatních se přes noc na tváři objevily černé čáry od Veverčiny tužky na oči: vousky, kočičí nos a sem tam i cosi jako obočí. Veverka se nás (k jejímu štěstí) večer předtím zeptala, jestli nám nebude vadit, když to udělá a my kývli, že v pohodě, nebude. Ale Kuchťa byl něco jako sólokapr. Veverka přesvědčila nás ostatní, že když jí s ním a s Chiakseem pomůžeme, nechá se namalovat taky. Myslím, že jejím cílem bylo, abychom byli zmalovaní všichni. Zatímco Chiaksee (na kterém se jí to taky nepodařilo) kamsi šel, my jsme vlezli tiše do stanu a plížili se obklíčit Kuchťu.
„Uá,“ vzbudil se. Vrhli jsme se na něj a drželi ho, zatímco se Veverka začala činit. Takové kočičí probuzení!
„No, tak mě namalujte a nechte mě zase spát,“ zakrákoral ospale svým vtipným hlasem. Čekala jsem, že se bude bránit, ale touha spát ho asi přemohla. Veverka se na něm vyřádila, učinila z něho naprosté umělecké dílo. „Tak, a teď ještě pihy,“ libovala si. „Ty jsou nejhnusnější.“ Bradu Kuchti posely škaredé černé tečky.
„Tak, dobrý,“ obrátil se kocour na druhý bok a usnul.
Pak jsme se vrhli na Googla. Nevím jistě, jestli šel předtím s námi na Kuchťu a pak si to rozmyslel, ale každopádně se bránil dost. Taková sranda to byla! Máme z toho i fotku.
Snažili jsme se dostat i Chiakseeho, ale o tom se dá říct, že nás lámal jako párátka. Prostě se ubránil a vypadalo to, že mu to nedalo ani žádnou práci.
Podařilo se nám nějak zhotovit snídani a užívali jsme si posledního dne. Šli jsme se koupat a tak. Tedy já jsem nešla, mě bylo nějak špatně – Veverka přišla při vaření oběda na to, že mám úpal. Pak mě všichni zásobovali vodou do pruhovaného trička, které jsem pod svou kšiltovkou nosila na hlavě, a já jsem si naordinovala slanou vodu. Snědli jsme oběd a nakonec jsem se šla koupat i já, takže jsem se zchladila.
Lodě jsme měli umyté už ze včera. Sbalili jsme se a složili stany a nastal čas odjet.
Cesta byla strašně zvláštní. Mě bylo špatně, protože jsem měla ten úpal, a zvracela jsem:
„Konvičko, prosimtě, podej mi ten kyblík, myslím, že budu zvracet.“ A vyšlo to asi na sekundu.
Veverka zase pořád tak nějak usínala při všem, co dělala. Poprvé se to stalo, když jsme šli vrátit lodě skautům, od kterých jsme je měli vypůjčené. Viděla jsem to: vylezla z auta a najednou usnula, naštěstí opřená o auto. Když jsme ji vzbudili, lekla se a spadla dovnitř. A pak usínala v půli své řeči, když si otvírala pití, prostě zčistajasna a na chvilku, i když unavená se prý necítila. Po cestě jsme jí drželi hlavu vždycky, když najednou usnula, aby se nebouchala o sklo dveří. Já jsem do toho občas zvracela do kyblíku, Potápka si půjčila můj mobil na hraní her a Kuchťa spal jako výdycky po cestě. Pak jsme postupně vyložili Kuchťu, pak Googla, Konvičku a Potápku a pak Chiaksee s Veverkou dovezli domů mě. Tak skončil náš slavný a skvělý tábor. A Veverka i já jsme byli už na druhý den zase v pořádku.
Kubikula

You may also like...