zima 2011

Zimní tábor
Chata Junior II. – Kunčice

Nastal čas odjezdu. Sešli jsme se na nádraží na Ptenském Dvorku v hojném počtu. Tentokráte jsme se nemuseli zdržovat nakládáním batohů do aut (udělali jsme to již v neděli) ani bobů a sáněk (na chatě už nebyl sníh). Za chvilku jel vlak a my vyrazili.

I ta cesta byla rychlá, v Prostějově jsme sice museli počkat necelou hoďku, ale to bylo vyplněno procházkou, z cílem sehnat Natálce zubní kartáček. Pak už to šlo ráz na ráz. Nasedli jsme na rychlík a ten nás dovezl až do Hanušovic, tam čekal motoráček a než se kdo rozkoukal, vystupovali jsme ve Starém Městě pod Sněžníkem.

Nejprve jsem myslel, že to na chatu půjdeme pěšky. Jako minulý rok. Protože však děvčata, co šla vpředu, neodbočila tam, kde měla, prošli jsme jen na konec města, kde právě přijížděl autobus na zastávku. Díťata mne ukecala a tak už jsme se zase vezli.

Po krátkém výšlapu do kopečka, jsme byli konečně na chatě Junior, která se nám stala na pět dní našim domovem.

Nějakou dobu se sice muselo počkat, než dojedou auta s batohy, ale pak se již všichni mohli v klidu ubytovat a zabydlet. Po večeři bylo pár kratších her.

Protože se nám blíží Svojsíkovi závody, úterní a čtvrteční dopoledne bylo věnováno přípravě na ně. Probrali jsme přibližně témata, která družiny na závodech mohou potkat. Blíže jsme se věnovali v úterý zdravotní přípravě a ve čtvrtek uzlování.

Odpoledne obou dnů jsme hráli větší úkolovou hru „Pohádkový les“ ( v úterý venku a ve čtvrtek na chatě), kde se dvojice hráčů pohybuje mezi 36 stanovišti a je jenom na nich, jakou cestou se vydají a jak daný příběh prožijí.

Největší přípravou na závody byl středeční celodenní výlet na chatu Paprsek. Dvě družiny tu po cestě plnily různé úkoly, podle toho jakou funkci si každý vybral. Byl tu např. Smyslolog – měl za úkol po cestě najít nějakou přírodninu, která by se dala poznat podle nějakého lidského smyslu, Fotograf – dokumentoval celou cestu, Kartograf – zakresloval záchytné body do připravené mapky, Stopař – zakresloval a určoval nalezené stopy zvěře, Slepec -musel daný kus cesty projít se zavázanýma očima bez toho, aby mu někdo radil, či ho dokonce postrkoval, a nebo třeba Psycholog, který měl po cestě zapisovat chování ostatních apod.

Někteří nebrali moc vážně mojí výstrahu, že nahoře v kopcích bude ještě dost sněhu a tak byli mokří dříve než ti moudřejší. To nás nakonec ale stejně čekalo všechny, protože sníh byl již povolený a tak jsme se do něj často bořili. Někdy i po pás.

To mělo za důsledek častou tvorbu rybníků v našich botech a tak byla cesta na Paprsek zkrácena pouze na Medvědí boudu. Odtud jsme šli po silnici téměř stále z kopce až na naši chatu. Po cestě mne akorát mrzelo, že někteří stále nemohou pochopit, že bychom měli být všichni jedna parta a stále utíkali napřed těm pomalejším.

Na Junioru se všichni šli vysprchovat do horké sprchy, převlékli se do suchého a prohřáli břich teplým čajem. Po dřívější večeři jsme pak společně prošli výsledky cesty. Přečetli si zápisky, prohlédli fotky a zkusili své smysly, kdy někteří například ochutnali poslepu mech (prý dobrý).

Ve čtvrtek si většina odsouhlasila pyžamová den a tak to vypadalo jako na „Ospalcově chatě“. Po celou dobu nás ve hře provázeli Vlkodlaci a večer i karaoke. Ve čtvrtek byla posunuta večerka a propukla na chatě pyžamová párty. Zpívalo se, tančilo i jinak blbnulo až do půlnoci.

Než se kdo nadál, byl tu pátek a my se balili a loučili s chatou. Uteklo to jako voda. Zpátky jsme jeli jinou cestou v kombinaci s autobusy. Někteří sice po cestě odpadli, ale nakonec vše dopadlo dobře a vcelku a v plném počtu jsme dojeli až domů.

You may also like...