Zima 2014

Mercedes

Vánoce jsou ty tam, nový rok 2014 nadešel a my už toužebně očekávali únor a s ním zimní tábor. Tentokráte na chatě Mercedes u Nového Města na Moravě.
   Ladovská zima letos nikde, ale to nám nebránilo v těšení, i když nás nakonec jelo pouze málo. Některým v tom zabránila nemoc a ostatním se asi nechtělo kvůli nedostatku sněhu.
   Sešli jsme se v Prostějově na nádraží a mohli vyjet. Přestože jsme museli několikrát přestupovat to dopadlo dobře a my dorazili na chatu bez problémů.
   Další etapou pokračovala i naše celoroční hra. Před odjezdem bylo dětem oznámeno, že je jejich profesor Indy opět pověřuje úkolem. Byly rozděleny do dvojic a ještě ve vlaku dostaly zašifrovaný dopis. Po jeho rozluštění zjistily, že byly vybráni pro výcvik v orientaci.
   Když se všichni zabydleli, čekal je první úkol. Podle určitých nápověd měli v okolí chaty najít první artefakt (kešku). Našli ji všichni a mohli tak postoupit k dalšímu výcviku i zasloužené odměně – večeři. Unaveni z dojmů i dlouhé cesty jsme šli brzo spát.
   Díky tomu, že nám odpadlo doprovodné vozidlo, musela služba dopoledne do města nakoupit to, co nebylo možné zajistit dopředu. Ostatní využili deskové i jiné hry. Po obědě jsme vyšli za sněhem. Asi 500 m od chaty byla udržovaná sjezdovka a u ní i dost prostoru na vyřádění. Nejprve děti mrzelo, že nemají na čem jezdit, ale nabízený igelitový pytlík, také přišel vhod. A jezdilo se ostošest.
   Když byli všichni vyježdění, vyšlápli si na kopec nad sjezdovku, kde byl Vysílač, svačina a další keška. Tu jsme bohužel neobjevili. Dost to tu profukovalo a tak jsme se jinou cestou okolo ski hotelu a běžeckých tratí vrátili zpátky do chaty. To už se k nám vkrádala tma. Po večeři nedali někteří jinak, než že půjdeme ještě na večerní lesní procházku. Původní úmysl byl se trochu bát, ale díky ski centru jsou v okolí všechny cesty i v lese dokonale osvětleny a do večera plné sportovců, tak z bání nebylo nic.
   Vrátili jsme se na chatu, kde byla právě vyhlášena módní přehlídka podivných lesních stvoření. Všichni se porůznu vyhastrošili a i na scénku došlo. Moc jsme se u toho pobavili.
   Na středu byl naplánován celodenní výlet, ale od rána pršelo a proto bylo vyhlášeno odpočinkové herní dopoledne. Po obědě sice pršet přestalo, ale na delší cestu už nebyl čas.
   Zahájili jsme tedy plnění dalšího úkolu. Multi keška. Dvojice začali hledat podél hlavní cesty na stromech umístěné obrazy s výjevy z okolních pověstí. Např. O vodníkovi nebo hejkalovi. Bylo jich 9 a na každém mělo být číslo, které se mělo zadat do GPS souřadnic cílové kešky. Ve středu se všem týmům podařilo objevit tři obrazy. Mezi nimi i „Skautskou studánku“. Trochu se nám to zkomplikovalo tím, že na těch obrazech žádná čísla nebyla.
Až později jsme zjistili, že tyto obrazy jsou kopie a originály jsou v místním muzeu. Na kopie ale ještě nikdo ta čísla nedopsal.
   Na celodenní cca 10 km dlouhý výlet jsme šli ve čtvrtek. Po celou dobu na nás svítilo sluníčko a tak se šlo jedna báseň. Od chaty vedla cesta okolo rybníka a my tu objevili obraz vodníka. Cílem výletu byla třímetrová dřevěná sova. U ní jsme si dali svačinu a asi hodinu se snažili najít další kešku. Nápovědy tu byly nejasné a tak jsme ji našli pouze díky navigaci. Byla v dutině stromu poněkud dále od sovy, než bychom čekali.
   Na zpáteční cestě jsme si zašli ještě pro jednu a to na Černou skálu. Ta byla odlovena kupodivu za pár minut. Poté jsme se občerstvili a vyšli směrem k chatě. Neušli jsme ale moc daleko a objevili rozcestí „U buku“. Obraz tu byl a pozóóór jsme na území hejkala! Podle pověsti tu toto rozcestí střeží Horácký hejkal a když tu někdo zavolá „Hej“, tak mu skočí na záda a hejká mu do ucha dokud nedojde až na kraj lesa.  My jsme ho nepokoušeli a raději vyzkoušeli dětské dřevěné hřiště, které tu je. Už se šeřilo a tak honem, ještě kolem jednoho obrazu, do chaty. Po večeři se ještě dlouho hrálo na kytaru, jako ostatně každý večer.
   V pátek se dvojice dozvěděli ta proklatá čísla a zkoušeli si je zadat do navigace. Zase zrada. Možná někdo špatně přepsal některé číslo, ale navigace nám ukazovala, že cíl je 35 km od chaty a přitom byl cca 300 m. Zahodili jsme moderní techniku a vydali se hledat postaru. Bohužel bezvýsledně. Jak jsem se pak dozvěděl, tato keška často padne za oběť „mudlům“.
   Na oběd byly zapečené  brambory s jarní cibulkou a ačkoliv se nám pekáč téměř nevešel do trouby, málem nám jídlo nestačilo. Největší hladovci, lodivod s kormidelníkem, nakonec vzali útokem i samotný pekáč.    „Mňam“
 
   Po obědě se všichni těšili do města. Než byla volná zábava, což u dětí ve městě znamená úprk za nákupy, jsme si byli odlovit mikrokešku u evangelického kostela. Ačkoliv měla být jednoduchá, docela nás potrápila.
   Hurá nakupovat. Děti se rozprchly po nevelkém náměstí. Většina se vrhla nakupovat sladkosti, ale některé děti mile překvapily. Třeba Ketchup koupil kytičku mamince a děvčata Puntík s Denčou si koupily zdobené sešity a tužky a ještě týž večer si do nich založily deníky.
   Čas ve městě utíkal a my se museli vrátit na chatu. Tento večer se opět hrály hry i na kytaru. Bylo ale ve vzduchu cítit, že se někteří nebaví tolik, jako dřív. Byl to tu večer poslední a i když se většina těšila domů, tak bylo znát, že minimálně další týden by tu nejraději zůstali.
   Protože se čas nedá zastavit, ráno tu bylo než jsme se nadáli. Tak zabalit, uklidit chatu a honem na vlak.
                              Zimnímu táboru Á-hoj zase za rok!!!

 

You may also like...